sex pistols
15. 2. 2007
John Simon Ritchie se narodil v květnu 1958 a stejně jako Lydon, ani on neprožíval šťastné dětství. Vyrůstal v rozpadlé rodině na předměstí Londýna, a když potkal na škole budoucího spolupracovníka Lydona, byl to i on, kdo mu spolu s ostatními začali sloužit jako otroci v jeho poťouchlostech. Když jim jednoho krásného dne řekl, aby si propálili cigaretou značku na ruku, udělali to. Ostatně, podívejte se zblízka na jeho ruce (třeba prostřednictvím koncertních videozáznamů). Jsou poničené jako ruce Johnnyho Rottena. Inu přátelé. Však to byl také Rotten, kdo mu přidělil jména Sid. Vicious ten pseudonym upřímně nenáviděl, ale protože ve svém o dva roky starším kamarádovi cítil oporu a diktátorskou jistotu, poslušně s ním žil až do své smrti. Poprvé zabíjel ve čtrnácti letech. Odnesla to kočka, které o zeď vyrazil mozek z hlavy. V lednu 1978, doslova pár hodin před koncertem Sex Pistols, se pokusil v autobuse na americké dálnici zavraždit fotografa Boba. Měl totiž motorkářské boty, a když nedopadlo diplomatické vyjednávání o prodeji, sáhl Sid do kapsy pro lovecký nůž a už už se napřahoval k rozhodující ráně. Dlouholetý spolupracovník Malcoma McLarena mu nakonec fyzickou silou v dokonání zločinu zabránil, nicméně tato historka jenom svědčí o tom, že Vicious byl natolik intelektuálně opožděný, že byl ochoten kvůli páru bot i zabíjet. Paradoxem toho všeho je, že zmíněný fotograf Bob klidně pochrupoval a vlastně o chystaném útoku nevěděl ani zbla. Vicious nakonec stejně zabíjel. V lednu osmasedmdesátého roku se Sex Pistols rozpadli a ze všech nejhůře to nesl on. Utápěl se v drogách a k tomu mu do cesty už na konci šestasedmdesátého vlezla Nancy Spungenová, lehká poběhlice a totální narkomanka ze Států, která původně přijela do Anglie za bubeníkem Jerrym Nolanem z Heartbreakers. Namísto toho ale sbalila Viciouse a není třeba dodávat, že drogová cesta těch dvou nabrala na grádech. V únoru 1978 se Sid předávkoval v letadle a musel na léčení. V říjnu už byl zpátky a chtěl prožít zlostné líbánky, jak se jejich vztahu říkalo, v hotelu Chelsea. 12. toho měsíce ovšem nechal přivolat záchranku, neboť, jak uvedl, našel svou přítelkyni mrtvou. Ležela zkroucená v koupelně a v břiše měla bodnou ránu. Nebylo divu, že milý Sid putoval za mříže a byl to zase Malcom McLaren, který ho dostal za dva měsíce ven po složení kauce. Podezření z něho ale nikdy nikdo nesmyl, naopak. "Jednou večer o mě nikdo neměl zájem. Tak mě napadlo, že spáchám sebevraždu," prohlásil Sid několik týdnů poté, co si podřezal žíly u sobě blízké paní Beverlyové v koupelně. Jelikož ji předtím požádal, aby mu dovolila nerušeně odejít z tohoto světa, seděla vedle něho, držela ho za ruku a čekala, až přijede McLaren. Objevil se ve chvíli, kdy už byl Vicious natolik oslaben, že nedokázal udržet moč. Přijel s pečovatelem Joem Stevensenem, a zatímco Malcom odešel hledat lékařskou pomoc, Stevens nahrál na diktafon se Sidem rozhovor. V něm se punker přiznal, že Nancy Spungenovou bodl do břicha ve víru běžné vztahové hádky. Ihned poté se prý udobřili, a on prostě odložil nůž a někam si zaběhnul. Když se vrátil, našel ji už mrtvou. Po návratu z nemocnice stihnul ještě jedno vězení a protidrogové léčení, aby se 2. února radoval se svými přáteli z nového propuštění z léčebny. Nepamatoval si, ale příliš dlouho podmínky své svobody a několikrát si píchnul. Ta poslední dávka byla královská. Objevili ho druhý den odpoledne. Ležel nahý na podlaze svého pokoje tváří vzhůru. Příčinou smrti bylo předávkování. Bylo mu dvacet jedna let. Jeho vztah s Nancy Spungenovou byl zvěčněn v knize And I Don't Want To Life od Deborah Spungenové a ve filmu Sid a Nancy - Love Kills. "Obě ty věci byly pěkný sračky," komentuje je Rotten. "Ta kniha je fakt děsná, úplně na blití. Jsou v ní jen výmysly, urážky a hnus. Já v ní vypadám, jako že jsem zavinil Sidův pád. To byla od ní fakt kravina. Měl bych jí žalovat, ale to bych musel uveřejnit něco, o čem vůbec nechci číst. To bych se musel rovnou oběsit. Pokud jde ten film, myslím, že doba, ve které vzniknul, nebyla zralá na pravdu. Ten film to potvrzuje. Nezajímalo je, jakej Sid opravdu byl. Udělali z něj vopruzáka a tím to zkončilo." John Lydon alias Johnny Rotten (* 31.1. 1956)
S hrbáčem Johnnym Lydonem se život nikdy moc nemazlil. Nemyslím, že by mu vadilo, jak byl mnoha lidem odporný a že o něho dlouho žádná ženská nezavadila (jistě i odtud pramenila zášť k lásce a sexu, což od něho převzal už dávno před vznikem Sex Pistols Sid Vicious), jenže ho v útlém dětství postihnul infekční zánět mozkových blan a on byl rád, že neskončil na vozíčku. Zbyla mu kulatá záda, slabozrakost a neodmyslitelná rovnátka, která měl na všech fotografiích, jež ho zachytili usmívajícího se. 
Když se stal v šestasedmdesátém roce podle čtenářů anglického New Musical Express osobností roku, hudební žurnalisté se nahlas ptali svých živitelů (teda kupujících), jestli to myslí vážně, a kdo vlastně ten Rotten je. On se dávno stal ztělesněním punku, modlou nové generační vzpoury, kterou si vyskřehotal za mikrofonem nejzkaženější kapely na světě. Když ho uviděla maminka bubeníka Paula Cooka, dala mu přezdívku Shnilej Johnny. Zůstala mu (nejspíš) nadosmrti. Nenáviděl školu. Není to překvapivé tvrzení, podstatné je, o jaký názor je opřel: "Chodil jsem na katolickou školu v Caledonian Road, hned naproti bylo vězení. Bylo to strašný. Tím co tam udělají s vaší duší, vás opravdu zlikvidujou. Pokoušejí se vám dostat z hlavy každou myšlenku, která by mohla bejt nějak originální. Oni vás nevychovávají, oni vám vyperou mozek. Nic vás nenaučej. Všechno, co se naučíte, se naučíte sami. Chtějí vám sebrat mozek a udělat z vás to samý, co z ostatních. Jedno velký stádo, který se dá lehce ovládat. Nemají rádi individuality, nemají rádi lidi, kteří vyčnívají z řady. Když máte už na střední škole nějakej názor, zatraceně se vás snažej přesvědčit, že je špatnej. To nejhorší násilí vlastně páchají oni. A ještě jeden způsob, jak vás zničit, uplatňujou. Náboženství, náboženství a zase náboženství. Když mi bylo dvanáct, zašprajcoval jsem se, že na ty jejich blbý ranní pobožnosti nebudu chodit. Chtěli mě za to vyhodit. To není moc demokratický, že jo?" Johnny Lydon s učiteli vypekl, protože ho několikrát vyhodili, vždycky se vrátil a všechny zkoušky udělal napoprvé. Tvrdil že kvůli tomu člověk nemusí být zvlášť chytrý, ale co si budeme povídat, jako duše všech ústředních nápadů Sex Pistols měl všech pět pohromadě. Koneckonců, Sid Vicious ho dlouho využíval jako svého rádce a opatrovníka, než si uvědomil, že je v kapele, která něco znamená a on je rocková hvězda. Zatímco se Lydon téhle terminologii vyhýbal seč mohl, Vicious s ní žil. "Sledovali mě, když jsem do Sexu přišel. Mysleli, že jsem nepříčetnej šílenec. Tenkrát jsem totiž nosil celej ten arzenál sechrhajcek. Jsou to tak tři, čtyři roky. Asi po roce mi řekli, že mě chtějí do skupiny," prohlásil v sedmasedmdesátém roce Rotten a potvrdil tak domněnku, že to se založením formace zase takový euforistický fofr nebyl.
"Nevím, co chci, ale vím, jak toho dosáhnout. Zničit všechno." Vznikla nová hudba nezatížená neduhy dospělých, vznikla hudba z lidu, jasná a přímá - punk. Jakýsi nový podzemní folklór s ideovou náplní - anarchismem a pubertálním nihilismem. Každá hudba má své představené, své idoly a i když se právě tomuto idolství a zbožňování Sex Pistols bránili, Johnny Rotten se tím idolem "probuzené" mládeže bezpečně stal. Rebelantský, divoký představitel (pro babičky určitě "pekelník") nové nastupující generace, který srozumitelně a hrubě nakládal se vším, co mladé tak sralo, co je ponižovalo. Přirozeně, že sám by toho tolik nezmohl, a proto tu byli kytarista Steve Jones, basista Glen Matlock, bubeník Paul Cook (před příchodem Rottena společně vystupující ještě jako The Swankers a obehrávající hity Who a Small Faces) a také Malcolm Mc Laren, všehoschopný manažer a producent. Ten měl nepochybný podíl na ostrých sociálních textech a agresivně vyexponované zuřivé muzice, i když si ale myslím, že zas ne tak velký, jak se divákům snaží namluvit ve filmu, ve kterém sám sobě staví pomník "The Great Rock'n'roll Swindle". Tvrdí v něm, že jedině on vymyslel punk, načež prezentuje členy Sex Pistols jako loutky v divadélku, s kterými pomocí nitek bezostyšně manipuluje. On prý předhazoval témata skladeb, vybíral a aranžoval nahrávky, on udajně vymyslel punkovou módu, heslo "No Futurue". On, jak dále tvrdí, sjednával koncerty a především plánoval různé sklandály, za které byl vždy bulvární tisk tak vděčný. Ač je pravda asi někde v půlce, těch skadnálů bylo opravdu požehnaně. V podstatě jimi byly obě už známé singlové hitovky, na konci roku 75 vydaná "Anarchy In The U.K." (Anarchie ve Spojeném království), zpochybňující všechny řády, napadající proslovy renomovaných politiků, znesvěcující církev a vůbec celé náboženství. Dále rouhavá hymna "God Save The Queen" z jara roku 77, z období horečných příprav oslav k 25 letům panování královny Alžběty s následným provokačně improvizovaným, koncertem na palubě vyhlídkového parníku Queen Elizabeth, plujícím po Temži, a to přímo ve dnech slavností. Od prvních koncertů se na pódiu po Rottenově boku objevovala nahotnká dívka, i to bylo na puritánskou Anglii až dost. Korunu všemu, vedle četných přisproslých výrazů a gest, nasadil Rotten v televizním interview v prosinci 76. V jeho průběhu moderátor Bill Grundy neustále přemlouval Johnnyho, aby řekl nějaké ty své sprosté výrazy, přičemž Sex Pistols a punk jako takový pohrdavě přehlížel a zesměšňoval jako nějakou krátkodobou módní filmovou příšerku. Od Rottena si sliboval pouze nějaké to vzrušení ve svém nudném programu. Dočkal se svého "You Dirty Fucker" - "Ty špinavý kurevníku". Není divu, že poklidným čajovým životem načichlý řidič náklaďáku, sedmačtyřicetiletý James Holmes, rozkopl obrazovku svého televizoru a novinářům dychtivě sdělil tolik pro ně potřebné a žádané - "Nejsem žádný násilník, ale nechci, aby mi do mého bytu při odpoledním čaji pronikal takový výkal!" Přesně tohle potřeboval bulvární tisk k rozvížení kampaně proti punku a Sex Pistols obzvlášť. Následovala vlna smyšlených historek - "Sex Pistol mají na svědomí nepokoje na letišti Heathrow", "Sex pistols rozmlátili hodnému fotografovi jeho přístroj", "Sex Pistols plivají do vzduchu a používají ty nejsprostější výrazy, jimiž kazí naše děti", "Přívrženci Sex Pistols vyvolávají rvačky s našimi milými teddy boys", "Sex Pistols jsou nepráteli národa", "Sex Pistols sní denně k snídani pět nemluvňat". Reakcí byly, přestože se to zdá neuvěřitelné, i zákazy. Půl roku nesměli nikde vystupovat, noviny je špinily, televize a rozhlas je bojkotovaly a proč to všechno? Jen proto, že Sex Pistols vkládali prsty na pár bolavých míst britské společnosti, pomáhali duševně zmrzačené mladistvé generaci zpět na nohy, zbavovali je zakřiknutosti a apatie, odhalovali pokrytecký svět dospělých. Teprve v roce 77 dobyl punk Anglii. Sex Pistols vyhráli boj o rozhlas, a i když protesty některých zestárlých rockových superhvězd měly pořád svou váhu (např. Rick Wakeman), podařilo se kapele podepsat výhodnou smlouvu na jednu desku se společností Virgin, a to krátce po té, co od svých smluv, i za cenu finančních ztrát, na základě nátlaků ustoupily i takové firmy jako EMI či A&M. A tak Sex Pistols vylezli ze svého utajovaného úkrytu, respektive zkušebny v jednom sklepení ve čtvrti Hammersmith, a i když u některých klubů jako např. Marquee byli stále na černé listině jako No 1, natočili desku, dodnes v punku nepřekonanou - "Never Mind The Bollocks". Syrový kytarový zvuk, zběsilé tempo, jedovatý hlas chrlící násilné a morbidní texty, sarkasmus - zkrátka další v řadě skandálů... Ta oficialita, zdá se, se stala kapele osudnou.
Na přelomu let 77-78 vyrazili na americké turné. To už byl v kapele namísto Matlocka legendární Sid Vicious proslulý zejména svými heroinovými mraky, výstředním chováním a obzvlášť typickým házením "dršek" a posléze (posmrtně) nejproslulejší právě díky své vlastní smrti, ke které ho bezpochyb dohnala kampaň proti jeho osobě za údajné zavraždění své přítelkyně Nancy. Ještě než se tak stalo, Sex Pistols se rozpadli. 14. ledna po koncertě v San Franciscu oznámil Rotten, že zpíval naposled. "Mám dost spolupráce s McLarenem - je to anarchizující buržoust, který na anarchii věří tak dlouho, dokud mu přináší materiální kořist." S jeho odchodem éra kapely bohužel neskončila a právě zde bych viděl počátek lavinovitých podvodů spjatých se Sex Pistols a řízených nenasytným McLarenem. Dokud byli pospolu, takový podvod to nebyl, ze strany McLarena možná, z pohledu hudebníků sotva. S Rottenovým adieu však nastalo období uměle udržované životnosti skupiny. Koncertně neexistující zbytek kapely (pokud tou kapelou nebyl jen sám McLaren) vydal několik dokola se opakujících kompilací a živých záznamů skromě doplňovaných o dosud nezveřejněné novinky a převzaté skladby. To vše vždy pod jiným, ale o to lákavějším obalem. Samostatnou fraškou, ještě víc hanobící už tak profláknuté jméno Sex Pistols, se stal film Sid and Nancy - Love Kills.
Punk nikdy nedosáhl nějakého výrazného komerčního úspěchu. Ostatně, které masy lidí by si za perně vydělané peníze kupovaly desky, ze kterých se neline láskyplný šepot, mazlení a relaxační kůra, ale pěkně ostré a řízné "fackovačky". Punk slavil jiné vítězství. Zamíchal kartama a řádně zčeřil stojaté vody pop-music. Prorazil cestu nové, nejen přemýšlivé, ale i k přemýšlení nutící muzice. Nepoužíval a nepoužívá k tomu metodu glazé rukaviček, ale metody šoku, kopance do zadku. Punk vrátil sebedůvěru mladé generaci, hodně nahlas sdělil světu, že k tomu abyste založili kapelu, nemusíte hrát jako Blackmoore či Van Halen, nemusíte ovládat svůj nástroj na hranici virtuozity. Stačí jen chuť, trocha píle a hlavně být obdarován tím základním - talentem a myšlenkou. Punk tak postavil myšlenku před individuální hráčskou zručnost. Na jeho odkazu vznikly takové skupiny jako Damned, Clash, Dr. Feelgood, Generation X, Exploited, Chelsea, Cure, Siouxsie and the Banshees, Buzzcocks, Joy Division, Dead Kennedys a stovky jiných. Myslím si, že bez Sex Pistols, a to znamená i bez toho zpropadeného McLarena, by z nich minimálně půlka nikdy nevznikla.
Když se stal v šestasedmdesátém roce podle čtenářů anglického New Musical Express osobností roku, hudební žurnalisté se nahlas ptali svých živitelů (teda kupujících), jestli to myslí vážně, a kdo vlastně ten Rotten je. On se dávno stal ztělesněním punku, modlou nové generační vzpoury, kterou si vyskřehotal za mikrofonem nejzkaženější kapely na světě. Když ho uviděla maminka bubeníka Paula Cooka, dala mu přezdívku Shnilej Johnny. Zůstala mu (nejspíš) nadosmrti. Nenáviděl školu. Není to překvapivé tvrzení, podstatné je, o jaký názor je opřel: "Chodil jsem na katolickou školu v Caledonian Road, hned naproti bylo vězení. Bylo to strašný. Tím co tam udělají s vaší duší, vás opravdu zlikvidujou. Pokoušejí se vám dostat z hlavy každou myšlenku, která by mohla bejt nějak originální. Oni vás nevychovávají, oni vám vyperou mozek. Nic vás nenaučej. Všechno, co se naučíte, se naučíte sami. Chtějí vám sebrat mozek a udělat z vás to samý, co z ostatních. Jedno velký stádo, který se dá lehce ovládat. Nemají rádi individuality, nemají rádi lidi, kteří vyčnívají z řady. Když máte už na střední škole nějakej názor, zatraceně se vás snažej přesvědčit, že je špatnej. To nejhorší násilí vlastně páchají oni. A ještě jeden způsob, jak vás zničit, uplatňujou. Náboženství, náboženství a zase náboženství. Když mi bylo dvanáct, zašprajcoval jsem se, že na ty jejich blbý ranní pobožnosti nebudu chodit. Chtěli mě za to vyhodit. To není moc demokratický, že jo?" Johnny Lydon s učiteli vypekl, protože ho několikrát vyhodili, vždycky se vrátil a všechny zkoušky udělal napoprvé. Tvrdil že kvůli tomu člověk nemusí být zvlášť chytrý, ale co si budeme povídat, jako duše všech ústředních nápadů Sex Pistols měl všech pět pohromadě. Koneckonců, Sid Vicious ho dlouho využíval jako svého rádce a opatrovníka, než si uvědomil, že je v kapele, která něco znamená a on je rocková hvězda. Zatímco se Lydon téhle terminologii vyhýbal seč mohl, Vicious s ní žil. "Sledovali mě, když jsem do Sexu přišel. Mysleli, že jsem nepříčetnej šílenec. Tenkrát jsem totiž nosil celej ten arzenál sechrhajcek. Jsou to tak tři, čtyři roky. Asi po roce mi řekli, že mě chtějí do skupiny," prohlásil v sedmasedmdesátém roce Rotten a potvrdil tak domněnku, že to se založením formace zase takový euforistický fofr nebyl. Sex Pistols aneb jak to všechno začalo...
"Nevím, co chci, ale vím, jak toho dosáhnout. Zničit všechno." Vznikla nová hudba nezatížená neduhy dospělých, vznikla hudba z lidu, jasná a přímá - punk. Jakýsi nový podzemní folklór s ideovou náplní - anarchismem a pubertálním nihilismem. Každá hudba má své představené, své idoly a i když se právě tomuto idolství a zbožňování Sex Pistols bránili, Johnny Rotten se tím idolem "probuzené" mládeže bezpečně stal. Rebelantský, divoký představitel (pro babičky určitě "pekelník") nové nastupující generace, který srozumitelně a hrubě nakládal se vším, co mladé tak sralo, co je ponižovalo. Přirozeně, že sám by toho tolik nezmohl, a proto tu byli kytarista Steve Jones, basista Glen Matlock, bubeník Paul Cook (před příchodem Rottena společně vystupující ještě jako The Swankers a obehrávající hity Who a Small Faces) a také Malcolm Mc Laren, všehoschopný manažer a producent. Ten měl nepochybný podíl na ostrých sociálních textech a agresivně vyexponované zuřivé muzice, i když si ale myslím, že zas ne tak velký, jak se divákům snaží namluvit ve filmu, ve kterém sám sobě staví pomník "The Great Rock'n'roll Swindle". Tvrdí v něm, že jedině on vymyslel punk, načež prezentuje členy Sex Pistols jako loutky v divadélku, s kterými pomocí nitek bezostyšně manipuluje. On prý předhazoval témata skladeb, vybíral a aranžoval nahrávky, on udajně vymyslel punkovou módu, heslo "No Futurue". On, jak dále tvrdí, sjednával koncerty a především plánoval různé sklandály, za které byl vždy bulvární tisk tak vděčný. Ač je pravda asi někde v půlce, těch skadnálů bylo opravdu požehnaně. V podstatě jimi byly obě už známé singlové hitovky, na konci roku 75 vydaná "Anarchy In The U.K." (Anarchie ve Spojeném království), zpochybňující všechny řády, napadající proslovy renomovaných politiků, znesvěcující církev a vůbec celé náboženství. Dále rouhavá hymna "God Save The Queen" z jara roku 77, z období horečných příprav oslav k 25 letům panování královny Alžběty s následným provokačně improvizovaným, koncertem na palubě vyhlídkového parníku Queen Elizabeth, plujícím po Temži, a to přímo ve dnech slavností. Od prvních koncertů se na pódiu po Rottenově boku objevovala nahotnká dívka, i to bylo na puritánskou Anglii až dost. Korunu všemu, vedle četných přisproslých výrazů a gest, nasadil Rotten v televizním interview v prosinci 76. V jeho průběhu moderátor Bill Grundy neustále přemlouval Johnnyho, aby řekl nějaké ty své sprosté výrazy, přičemž Sex Pistols a punk jako takový pohrdavě přehlížel a zesměšňoval jako nějakou krátkodobou módní filmovou příšerku. Od Rottena si sliboval pouze nějaké to vzrušení ve svém nudném programu. Dočkal se svého "You Dirty Fucker" - "Ty špinavý kurevníku". Není divu, že poklidným čajovým životem načichlý řidič náklaďáku, sedmačtyřicetiletý James Holmes, rozkopl obrazovku svého televizoru a novinářům dychtivě sdělil tolik pro ně potřebné a žádané - "Nejsem žádný násilník, ale nechci, aby mi do mého bytu při odpoledním čaji pronikal takový výkal!" Přesně tohle potřeboval bulvární tisk k rozvížení kampaně proti punku a Sex Pistols obzvlášť. Následovala vlna smyšlených historek - "Sex Pistol mají na svědomí nepokoje na letišti Heathrow", "Sex pistols rozmlátili hodnému fotografovi jeho přístroj", "Sex Pistols plivají do vzduchu a používají ty nejsprostější výrazy, jimiž kazí naše děti", "Přívrženci Sex Pistols vyvolávají rvačky s našimi milými teddy boys", "Sex Pistols jsou nepráteli národa", "Sex Pistols sní denně k snídani pět nemluvňat". Reakcí byly, přestože se to zdá neuvěřitelné, i zákazy. Půl roku nesměli nikde vystupovat, noviny je špinily, televize a rozhlas je bojkotovaly a proč to všechno? Jen proto, že Sex Pistols vkládali prsty na pár bolavých míst britské společnosti, pomáhali duševně zmrzačené mladistvé generaci zpět na nohy, zbavovali je zakřiknutosti a apatie, odhalovali pokrytecký svět dospělých. Teprve v roce 77 dobyl punk Anglii. Sex Pistols vyhráli boj o rozhlas, a i když protesty některých zestárlých rockových superhvězd měly pořád svou váhu (např. Rick Wakeman), podařilo se kapele podepsat výhodnou smlouvu na jednu desku se společností Virgin, a to krátce po té, co od svých smluv, i za cenu finančních ztrát, na základě nátlaků ustoupily i takové firmy jako EMI či A&M. A tak Sex Pistols vylezli ze svého utajovaného úkrytu, respektive zkušebny v jednom sklepení ve čtvrti Hammersmith, a i když u některých klubů jako např. Marquee byli stále na černé listině jako No 1, natočili desku, dodnes v punku nepřekonanou - "Never Mind The Bollocks". Syrový kytarový zvuk, zběsilé tempo, jedovatý hlas chrlící násilné a morbidní texty, sarkasmus - zkrátka další v řadě skandálů... Ta oficialita, zdá se, se stala kapele osudnou.Na přelomu let 77-78 vyrazili na americké turné. To už byl v kapele namísto Matlocka legendární Sid Vicious proslulý zejména svými heroinovými mraky, výstředním chováním a obzvlášť typickým házením "dršek" a posléze (posmrtně) nejproslulejší právě díky své vlastní smrti, ke které ho bezpochyb dohnala kampaň proti jeho osobě za údajné zavraždění své přítelkyně Nancy. Ještě než se tak stalo, Sex Pistols se rozpadli. 14. ledna po koncertě v San Franciscu oznámil Rotten, že zpíval naposled. "Mám dost spolupráce s McLarenem - je to anarchizující buržoust, který na anarchii věří tak dlouho, dokud mu přináší materiální kořist." S jeho odchodem éra kapely bohužel neskončila a právě zde bych viděl počátek lavinovitých podvodů spjatých se Sex Pistols a řízených nenasytným McLarenem. Dokud byli pospolu, takový podvod to nebyl, ze strany McLarena možná, z pohledu hudebníků sotva. S Rottenovým adieu však nastalo období uměle udržované životnosti skupiny. Koncertně neexistující zbytek kapely (pokud tou kapelou nebyl jen sám McLaren) vydal několik dokola se opakujících kompilací a živých záznamů skromě doplňovaných o dosud nezveřejněné novinky a převzaté skladby. To vše vždy pod jiným, ale o to lákavějším obalem. Samostatnou fraškou, ještě víc hanobící už tak profláknuté jméno Sex Pistols, se stal film Sid and Nancy - Love Kills.
Punk nikdy nedosáhl nějakého výrazného komerčního úspěchu. Ostatně, které masy lidí by si za perně vydělané peníze kupovaly desky, ze kterých se neline láskyplný šepot, mazlení a relaxační kůra, ale pěkně ostré a řízné "fackovačky". Punk slavil jiné vítězství. Zamíchal kartama a řádně zčeřil stojaté vody pop-music. Prorazil cestu nové, nejen přemýšlivé, ale i k přemýšlení nutící muzice. Nepoužíval a nepoužívá k tomu metodu glazé rukaviček, ale metody šoku, kopance do zadku. Punk vrátil sebedůvěru mladé generaci, hodně nahlas sdělil světu, že k tomu abyste založili kapelu, nemusíte hrát jako Blackmoore či Van Halen, nemusíte ovládat svůj nástroj na hranici virtuozity. Stačí jen chuť, trocha píle a hlavně být obdarován tím základním - talentem a myšlenkou. Punk tak postavil myšlenku před individuální hráčskou zručnost. Na jeho odkazu vznikly takové skupiny jako Damned, Clash, Dr. Feelgood, Generation X, Exploited, Chelsea, Cure, Siouxsie and the Banshees, Buzzcocks, Joy Division, Dead Kennedys a stovky jiných. Myslím si, že bez Sex Pistols, a to znamená i bez toho zpropadeného McLarena, by z nich minimálně půlka nikdy nevznikla.
Komentáře
Přehled komentářů
hele nekaz jinejm jejich nazory na styli jo treba ja punk neznasim a nepisu sem jak je hnusnej a ze je to upe nejveci čurakovina a ty takle nebodes pomlouvat emo jinak si te vyhledam a rozbiju ti hubu a majitel tohodl e blogu si tu muze delat co chce je to jeji blog tak nam voboum vylis picu a vypal
odkud je to zkopirovany
(Tulda, 1. 9. 2007 20:16)radeji sebe vetsi blbost od tebe nez clanky zkopcene z webu to se na to radeji vykaasli nema to cenu
coze? my chemical romance a sex pistols?
(fildoska, 24. 8. 2007 18:15)tak poslouchej holcicko! emo je komercni styl prbarvenejch dylinek ktery si muzou dovolit hadry za tisice a uz je nebavi bejt ruzovy tak sou hrozne emo black tvrdy...delejte si co chcete vy hnusny komercaci ale nestavej vedle sebe punk (sex pistols) a emo (ble fuj) protoze ty styly dou absolutne proti sobe....
.......
(moron, 3. 7. 2007 20:23)nějak nechápu, jak můžeš mít na jedné stránce Pistole společně s íííímou girls a íííímou boys..., na co si hraješ holka?
fildoska
(tyna, 17. 5. 2009 18:27)